Martin Štverák

Jedeme na Ukrajinu – 1. díl

Tento výlet jsme podnikli ve dvou lidech v roce 2009. Také by se to dalo nazvat: Od jezer na nejvyšší vrchol Ukrajiny. Kamarád ze zaměstnání chtěl navštívit Ukrajinu, a tak jsme se pustili do akce. Po přečtení průvodce mě zaujal Šacký národní park. Nachází se na severozápadě Ukrajiny. Ohraničen ze severu běloruskou hranicí a ze západu polskou. Byl založen v roce 1983 a dnes čítá přibližně 23 jezer. Z toho největší se nazývá jezero Sviťaz. Svojí rozlohou zaujímá druhé místo ve velikosti přírodně vytvořených vodních ploch na Ukrajině. Tato oblast patří mezi vyhledávané lokality mezi Bělorusy a bohatšími Ukrajinci.

V rámci finančního rozpočtu jsme zvolili, že cestou tam pojedeme autostopem. Odjezd byl v pátek ráno z Nového Jičína. Večer jsme byli za polským městem Pulawy, a to pomocí třech automobilů. Tam jsme přespali v temném lesíku kousek za městem. Unaveni cestou a dvěma štamprlemi slivovice před spaním uleháme a usínáme. Osobně jsem toho moc nenaspal, chvilkami mě budilo praskání větví nebo motorkář, který si o půl noci zkracoval skrz les cestu domů. Ale i přesto se budíme odpočatí. Další přesun byl z města Pulawy do města Chelm taky třemi automobily. Po druhém automobilu tento den zastavuje tří dveřový automobil. Nevěříme, že zastavuje zrovna nám, neboť při pohledu na nás s plnými batohy a na jeho auto si neumíme představit, že se tam poskládáme. Nakonec jsme se tam opravdu poskládali, a to doslova vzadu sedící dvě trosky shrbené s hlavami zabořenými na prsou. Vysedáme v městě Chelm a odtud nás dělí od ukrajinských hranic asi tak 15 km.

Po hodinové procházce městem s cílem najít vlakové nádraží jsme uspěli jen částečně. Nádraží bylo jen příměstské, ale my jsme potřebovali mezinárodní. To je vzdálené asi tak půl hodiny pěší chůze. Od náhodné kolemjdoucí zjišťujeme, že vlak na Ukrajinu už projel. Poradila nám a kousek nás doprovází směrem k autobusové zastávce. Dřív než autobus jsme stačili chytnout „stopa“ mladých pár Poláků, kteří jedou zrovna na Ukrajinu na bazar. Převezli nás přes hraniční přechod Dorochust–Jagodin až do vesnice asi tak vzdálené 15 km na východ. Je jí jméno je Ljuboml. Hodiny ukazují pravé poledne a jsme asi 30 km před cílem. Už při vystoupení ve vesnici Ljuboml člověk nadechne tu atmosféru pravé Ukrajiny. Cesty jako by u nás několik let na nich nic nespravovali, přehlídka nákladních automobilů většinou i domácí výroby. Hned ve vesnici je supermarket, kde koupíte vše potřebné od cibule až po parfémy nejpřednějších světových značek. Není problém tu cokoliv sehnat, když byste něco zapomněli doma.

Do cílové vesnice Šack nám zbývá 30 km. Tam se dostanete autobusem nebo maršrutkou. Doprava veřejnými dopravními prostředky je tam bezproblémová. Jen si zvykněte, že tam nejsou přesné odjezdy autobusů, nejlépe je zeptat se místních, a ti vám řeknou, jako nám, že pojede za chvíli, čas příjezdu neznali. Na zastávce se s námi dává do řeči asi tak padesátnice. Odkud jsme, kam jedeme a radí nám, kde vysednout apod. Velice příjemní a přátelští lidé. Do této oblasti moc Čechů zatím nejezdí, a proto jsme tam trochu raritou. Většina lidí se po nás s úsměvem otáčela, nevím, jestli to bylo tím, že jsme po dvou dnech na cestách bez mytí v propoceném oblečení vypadali trochu k pobavení, anebo proto, že jsme tady středem pozornosti. Nám to však v tuto chvíli bylo jedno.

Jinak cestování veřejnými dopravními prostředky na Ukrajině je oproti Česku značně levnější. Například za cestu Šack–Ternopil (cca 280 km) jsme zaplatili v přepočtu 160 českých korun. Jen si zvykněte, že do maršrutek vleze vždycky ještě jeden cestující. Vesnice Šack je křižovatkou k dalším jezerům, my jsme zvolili cestu do vesnice Sviťaz, pojmenované po stejnojmenném jezeře. Jezero Sviťaz patří turisty i vědci k vyhledávaným lokalitám. Nevím proč, ale pořád mi připadá, že Ukrajinci si více užívají života. Při čekání na autobus projíždělo kolem nás plno aut plných bavících se lidí. Právě probíhalo mistrovství ve fotbale a vesměs všichni mladí i starší to oslavovali. Kolem projel nazdobený vojenský jeep plný lidí, kteří otvírali šampaňské a svým hlasitým řevem vzbuzovali pozornost všech kolemjdoucích. Čekání si krátíme pozorováním Ukrajinek. Ten, kdo byl na Ukrajině, mi dá za pravdu, že jsou místní ženy opravdu pěkné. Hodně dbají na svůj zevnějšek.

Vysedli jsme ve vesnici Sviťaz a míříme přímo na pláž se trochu o koupat. Jsou zde jak oblázkové, tak i písčité pláže. Na jezeře se nachází ostrov, na kterém je postavený jeden osamocený rodinný dům. Více o něm nevím, jen to, že jsem viděl horror, který zde byl natáčen. Rovnoběžně s pláží vede cesta spojující okolní vesnice. Na krajnicích postává se svým zbožím nespočet prodejců. Můžete zde koupit sušené ryby a různé suvenýry. Změna počasí nám trochu obměnila plány, chtěli jsme najít místo, kde postavíme stan. Jelikož se přihnala bouře, tak jsme utekli na autobusovou zastávku. Jenže kombinace pořádného lijáku a šackého přístřešku u autobusové zastávky nás nenechala si v klidu odpočinout. Voda začala tvořit velké louže a střechou protékalo čím dál více vody. Svačíme a do toho se dáváme do řeči s Ukrajincem a dvěmi Ukrajinkami. Na seznámení si dáváme slivovici, podle výrazu ve tváři si myslím, že dlouho na to nezapomenou.

Déšť neustává a místní Ukrajinec nám i holkám navrhuje, ať přespíme v kempu u jeho kamaráda. Znavení cestou i alkoholem volíme tuto volbu. Cena na jednoho 100 Kč. Běžná věc je, pokud vás někdo zavede do nějakého hotelu, kempu apod., tak s největší pravděpodobností má z toho provizi. Je to tam normální. Večer přišla na řadu družba. Vodka, pivo a něco k jídlu. Obě holky pracují v Polsku a teď si jely odpočinout domů k jezerům. Jedna má 21 roků a doma má dvě děti a druhá 22 roků a doma jedno dítě s naštvaným manželem. Ráno vyrážíme do vesnice Šack, kde kupujeme něco k pití a hlavně na tržnici gumové nazouváky. Opět jsem nerozchodil nové boty a puchýře byly hned na světě. Teď míříme k jezeru Pisočné, teoreticky by tam mělo být méně turistů než tady. K jezeru se dostanete po cestě, která vede z vesnice Šack do Běloruska. Po hodině chůze, kdy kolem nás projelo asi tak desáté auto, nám zastavuje mladý pár v černém kombíkovém žigulu bez zadních sedaček. Mladík nás veze až přímo k jezeru. Jeho dívka schovává za slunečními brýlemi krásný úsměv, opět jsme pro ně byli raritou.

U vstupu k jezeru je starý kemp, dnes tam moc lidí už ne kempovalo. Zraku neunikne krásná křišťálově čistá voda s písečným dnem a s písčitou pláží. Krávy se tu pasou i po plážích, je to něco nádherného, něco co člověk málokde uvidí. Jen pozor na kravská lejna. Pro kempaře jsou tu i dvě kadibudky, ale ne ledajaké. Řadí se u mého seznamu ukrajinských kadibudek na první místo, před tu z Vorochty z mého minulého pobytu pod Hoverlou. Zde jsou výkaly i na stěnách. Ale tohle už vadí všem, a proto si všimnete, že většina lidí chodí do lesa. Ještě bych dodal, že pokud zde plánujete výlet, tak si nezapomeňte přibalit k věcem kvalitní repelenty. Je tu hodně komárů a určitě si vyčleňte více času na prozkoumání jezer a okolí. My jsme kvůli časovému presu stihli navštívit jen dvě jezera. Po čtyřhodinovém odpočinku na pláži jsme se rozhodli, že pojedeme dále. Zamíříme k městu Ternopil, co tam? To se můžete dočíst v příštím článku, který brzy přidám.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *