Kolem (s kolem) Neziderského jezera 2019

Příchod nového člena do rodiny je z počátku velká změna životního stylu obou rodičů. V případě, kdy rodiče rádi cestují a chtějí žít aktivně, se nabízí různé způsoby, jak vše sdílet společně i s těmi nejmenšími. Rozepisovat se o tom, co vše je během cestování jiné, by vydalo na samostatný článek. Ale ve zkratce napíši, že cestování s dítětem vás přenese na jinou úroveň prožívání zážitků. Vše bude trochu jiné, než když jste cestovali sami. Zážitky, které ale budete společně sdílet se svými potomky, vám přinesou pocity, které jste jako sólo cestovatel nemohl zažívat.

Ano, přiznám se, měl jsem obavy, co udělá příchod naší malé Niny do rodiny s mou cestovatelskou zálibou. Je ale spousta možností, jak vše prožívat společně, vždy ale pro úspěšnou cestu musejí být nadšení oba partneři. Každý během cesty na sebe bere určité povinnosti tak, aby vše fungovalo a aby i ten nejmenší byl co nejvíce v pohodě. Pokud rádi cestujete a máte obavy, jak to půjde i s dětmi, vyzkoušejte to raději na menším výletu. My jsme měli promyšleny dvě varianty: Dunajskou cyklostezku a Neziderské jezero. Druhá varianta vyhrála kvůli snadnější logistice.

Neziderské jezero

Že vůbec nějaké Neziderské jezero existuje, jsem nevěděl do doby, než jsem v diskuzích narazil na doporučení pro výlet s dětmi na kolech kolem zmíněného jezera. Nachází se v Rakousku mezi Vídní a Bratislavou a jeho jižní část zasahuje také do Maďarska. Jedná se o stepní jezero s hloubkou maximálně 1,8 metrů. Více informací naleznete na https://cs.wikipedia.org/wiki/Neziderské_jezero.

Voda je zbarvená do hněda a velká část pobřeží je prorostlá rákosem. Samotné jezero často během šlapání na kole vidět nejde. Existuje ale hodně odboček, které vás k němu zavedou. Častá jsou také odpočívadla a vyhlídkové rozhledny, ze kterých můžete pozorovat okolí. Neziderské jezero je výjimečné také hlavně faunou, která zde žije. Své místo má právem na seznamu UNESCO. Kolem celého jezera lze často spatřit lány vinné révy.

Cyklostezka kolem jezera

Kolem celého jezera vede dobře značená cyklostezka, která je vhodná i pro silniční kola. Jsou zde ovšem i úseky, kde je stezka pokrytá drobným štěrkem, ale takových míst je v celkovém měřítku opravdu málo. Trasu si lze zkrátit převozem přes jezero. Tím pádem ale vůbec nevjedete do maďarské části a zůstanete pouze v Rakousku. My jsme chtěli projet kolem celého jezera, tak jsme převozu nevyužili.

Značení kolem celého jezera bylo na dobré úrovni, v Maďarsku se akorát změnilo označení trasy a také trochu povrch. Výškový profil stezky je v maďarské části trochu zvlněný, v rakouské části cyklostezky byly vesměs rovinky, případně mírná stoupání. Cestou také potkáte hodně cyklistů různého věku – od dětí až po osoby v důchodovém věku. Hodně z nich je většinou ubytováno v některých ubytovacích zařízeních, odkud podnikají výlety po okolí či kolem jezera.

Délka celého okruhu je 120 km. My jsme měli celou cestu rozvrženou na 5 dní včetně příjezdu autem k jezeru a zpět domů do České republiky. Denní vzdálenosti jsme zvolili podle umístění kempů a také jsme brali ohled na malou, proto jsme si stanovili, že denně nepřekročíme 50 km, a tohoto cíle se nám taky podařilo dosáhnout. Kolem celého jezera lze často spatřit lány vinné révy, na své si proto přijdou milovníci vína. Na co se ale připravte, je také vítr, který nám mnohdy svým směrem proudění a rychlostí ztěžoval cestu.

Mapa cyklostezky kolem Neziderského jezera

Výchozí bod

Naším výchozím bodem bylo město na severu jezera, a to Neusiedl am See. Zde jsme nechali na bezplatném parkovišti auto a vyrazili jsme na několikadenní putování kolem jezera. Parkoviště se nachází kousek za vlakovým nádražím směrem k jezeru. Potkali jsme zde hodně řidičů automobilů s nosiči jízdních kol, kteří zde přijeli, zaparkovali auta a vyrazili na kolech po cyklostezce. Část parkovišť byla vyloženě vyznačena pro auta s nosiči jízdních kol. Směr, jakým se po cyklostezce vydáte, je na vás. My jsme jeli po směru hodinových ručiček.

Ubytování kolem cyklostezky

Možností, kde zde přespávat, je mnoho. My jsme zvolili kempy, jednak kvůli ceně, dobrodružství, ale i kvůli zázemí, které jsme, když jedeme poprvé s naší malou osmiměsíční dcerkou, chtěli mít. Vyzkoušeli jsme celkem 4 kempy a každý byl jiný. Ale ve všech byly služby opravdu na dobré úrovni. Pro ten poslední jsme se rozhodli až během cesty, vzdálenost (34 km) by se klidně dala ujet až do cíle (k autu), ale tak brzy jsme končit ještě nechtěli. Ve třech kempech (krom maďarského) byly i vaničky pro koupání kojenců, taktéž se, víceméně, dodržoval noční klid. Ceny za dvě dospělé osoby a stan se pohybovaly v Rakousku od 24 do 29 EUR a v maďarském kempu jsme platili 7000 HUF.

kemp v rakouském městě Podersdorf am See
kemp v maďarském městě Hegykő
kemp v rakouském městě Oggau am Neusiedler See
kemp v rakouském městě Breitenbrunn

Vybavení pro Ninu (8 měsíců)

Těžko se dopředu odhaduje, co vše bude potřeba, nicméně jsme se řídili selským rozumem a sbalili následující.

Oblečení:
5x body s krátkým rukávem (využili jsme všechna)
2x body s dlouhým rukávem (využili jsme jen jedno)
2x kalhoty s dlouhými nohavicemi (využili jsme oboje)
2x kraťásky (využili jsme jedny)
1x overal s krátkým rukávem a i nohavicemi (měla na sobě pár minut, dokud si jej nezašpinila)
2x overal na spaní s dlouhým rukávem i nohavicemi (využili jsme jen jeden)
2x mikina (využili jsme obě – jednu na spaní – oblékla jsem na overal)
2x čepice (jedna, která zakrývala uši a jedna kšiltovka k vodě apod.)
5x ponožky (využili jsme), z toho jedny teplé (na spaní)

Další potřeby:
1x fusak z merino vlny
1x fleecová deka (menších rozměrů)
2x tenká osuška na koupání
3x látková plena
1x bryndák
1x plastová lžička
5x kupovaný příkrm
3x ovocná kapsička
1x balík plen (46 ks), ale využili jsme cca polovinu
1x balík vlhčených ubrousků
3x hračka
1x opalovací krém, faktor 50
Kosmetické a zdravotnické potřeby: Sudocrem, Vigantol, Nurofen pro děti, Neocide gel (afty apod.), vatové tyčinky do uší, odsávačka hlenů, Hipp sprchový gel (malé balení), hřeben, nůžky, teploměr.

Cestovní deník

1. den

V ranních hodinách jsme zažehli motor našeho vozu a vyjeli jsme směrem k Neziderskému jezeru. Do města Neusiedl am See, které leží na severu jezera, jsme dorazili kolem čtvrté hodiny odpolední. Samozřejmě se to neobešlo bez bloudění. Na parkovišti, kousek za vlakovým nádražím, jsme zaparkovali auto. Pro Ninu jsme měli nachystanou deku, kterou jsme ihned po příjezdu rozložili na zem, aby se mohla protáhnout. Když zrovna nesledovala, jak chystáme kola a vybalujeme věci, tak se hrabala rukama v hlíně a trhala trávu. To bylo o mnoho zajímavější než hračky, které jsme jí na deku položili.

Zhruba po hodině máme kola nachystaná a vyrážíme směrem do prvního kempu, který se nachází ve městě Podersdorf am See (11,4 km). Kemp je velice vyhlášený a doporučuje se mít předem rezervaci. Jelikož jsme jeli na kolech, tak se pro nás místo našlo i bez rezervace. Řekli bychom, že ještě pár stanů by se kolem nás vešlo. Při zaplacení v kempu jsme v ceně obdrželi Neusiedler See Card. Karta je zdarma a dostanete tak hodně výhod, které vám můžou ušetřit dost peněz. Více o kartě naleznete zde: https://www.burgenland.info/cz/artikel/6/neusiedler-see-card-dovolena-all-inclusive.html.

Kemp byl opravdu hodně obsazený. Součástí kempu je i pěkná pláž. Už jen zbývalo postavit stan, vybalit věci, mezitím zabavovat Ninu, uvařit večeři, jít se osprchovat a pomalu spát. Byli jsme hlavně zvědaví, jak to všechno bude Nina zvládat, ale vše proběhlo nad naše očekávání, byla naprosto super parťák. Nina prospala celou noc, jen se párkrát probudila na kojení, ale jinak spala tvrdě, a to i přesto, že hodně foukal vítr. To naopak Verča měla v noci oči otevřené, a to kvůli obavám, aby na nás okolní stromy nespadly :-).

2. den (pohledem Verči)

Okolo 6:30 nás vzbudil budíček – naše dcera. Byl tedy nejvyšší čas postavit na čaj, připravit snídani a pomaličku pobalit věci, abychom co nejdříve vyrazili na cestu. Cíl dnešního dne – maďarské město Hegykő. Terén cyklostezky byl, pro dnešní den, nenáročný. Podařilo se nám ujet okolo 46 kilometrů, které Nina prakticky celé prospala. Cestou jsme projížděli stepním národním parkem, ve kterém jsme mohli zahlédnout koně, kozy, prasata, ale i několik druhů ptáků. Potkávali jsme spousty cyklistů na elektrokolech, příjemnou zajímavostí je, že se téměř s každým cyklistou zdravíme. Dnes překračujeme hranici s Maďarskem. Nina tedy navštěvuje svůj druhý stát. Po několika ujetých kilometrech v Maďarsku zastavujeme na pauzu, během které jsme si dali svačinu a Nina dostala oběd (zvolili jsme hotové příkrmy).

Poté, co jsme dorazili na místo určení, nás přivítal velice příjemný kemp, spíše rodinného charakteru, tzn. více klidu, méně lidí a jako bonus nás čekaly termální bazény. Jeden jsme vyzkoušeli, voda byla velice příjemná, Nině se ani trochu z vody nechtělo 🙂 A jelikož nám všem již vyhládlo, pustili jsme se, hned po návratu z místní večerky, do přípravy večeře. Táta nás pohostil domácími bramborami a tuňákem z konzervy.

Jelikož se blížil čas, kdy Ninu ukládáme spát, nejinak jsme postupovali i v tomto kempu. Vše probíhalo klidně, dokud si v naší blízkosti nepostavil stan mladý pár, který pouštěl dosti hlasitě hudbu. Díky za déšť, který nám prakticky celý večer i noc bubnoval do stanu, hudba byla alespoň částečně přehlušena.

3. den

Déšť v brzkých ranních hodinách ustal a my začali svůj každodenní rituál – snídaně, balení věcí a odjezd. Tento den máme před sebou 37 km. Cyklostezka vede podél hlavní silnice, kde se po deštivé noci slimáci rozhodli, že budou migrovat. Tak jako u nás každou neděli jezdí vůz s nabídkou zmrzliny, tak i tady jezdí každý den pekařské auto za doprovodu hudební znělky a prodává občanům čerstvé pečivo. Neodolali jsme a také jsme si nakoupili místní koláčky a nějaké slané pečivo.

Jezero v této části vůbec nejde vidět, stezka nás provádí vinohrady a její profil se začíná vlnit. Verča statečně drží tempo, ale později jí kopce už berou velkou sílu. V některých vesnicích je podél silnice dostatek restaurací. Také jsme zahlédli různá dobová stavení – skanzeny apod. Je tu značný rozdíl oproti Rakousku, ten jde vidět o to více, jakmile projedeme bývalou hranicí mezi Maďarskem a Rakouskem. Na první pohled se mění domy, přibývá více turistů jedoucích na kolech, ale i pěších.

Do kempu jsme dorazili zrovna ve chvíli, kdy měla recepce dvouhodinovou pauzu na oběd. Verča dojela již z posledních sil, ale po svačině a krátkém odpočinku už byla v pohodě. Prý to bylo „strašné“, ale hodně dělal protivítr. V kempu jsme dostali přímo určené místo pro stan. Všechna místa byla ohraničená přírodním živým plotem. Kemp působil velice pěkně. Vedle kempu se nachází i koupaliště, do kterého mají držitelé karty vstup zdarma. Potkali jsme Holanďany, Rakušany, Němce, Italy, Čechy, Slováky… Velice mě překvapil klid ve večerních hodinách a letáček na záchodových dveřích, který zval každý čtvrtek všechny ubytované na dětské hřiště, kde se cvičí jóga s dětmi.

Součástí kempu byla i restaurace a obchod. Ten však nebyl moc zásoben produkty. Něco k večeři jsme tady ale nakonec pořídili. Kartou se zde platit nedalo. Už mi pomalu docházelo, že se naše cesta blíží ke konci, a tak jsem ještě zkusil najít další ubytování naším směrem tak, abychom ještě mohli zůstat další den u jezera. Nina vše dobře zvládala, v noci dokonce spala lépe než doma, usínala během dne i bez kočáru, a to buď ve vozíku, nebo později i ve stanu. Pořád měla kolem sebe nové vjemy, což její zvídavá povaha ocenila.

4. den (pohledem Verči)

Dnes ráno nás vítají paprsky pomalu vycházejícího slunce. Vstáváme již docela pravidelně okolo půl sedmé. I dnes se těšíme na snídani, kterou připravuje táta (ovesné vločky, sušené ovoce, rozinky a k tomu černý čaj). Nina těsně před odjezdem z kempu dostává mateřské mléko a taky čistou plenu, aby ve vozíku měla nejvyšší možný komfort a hezky se jí spinkalo. Dnes nás čeká 22 kilometrů. Cesta byla, oproti včerejšímu dni, po rovině. Míjeli jsme několik vesnic, spousty kukuřičných polí a také dvě Češky, které jely v protisměru.

Poměrně dost cyklistů nám nahlíží do cyklovozíku, ve kterém Nina téměř dnešní celou cestu prospala. Minuli jsme na trase také kemp, o kterém jsme neměli tušení. Nicméně šlapeme dál, abychom se co nejvíce přiblížili k cíli tak, abychom v pátek ujeli co nejkratší vzdálenost k autu (ještě nás čeká dlouhá cesta domů a pro malou by dlouhé sezení v cyklovozíku a následně i v autosedačce nebylo to pravé). Proto táboříme po 22 kilometrech, cca ani ne po dvou hodinách jízdy. Tudíž ještě dopoledne stavíme stan a pomalu chystáme vařič k obědu (polévka z pytlíku) a následné kávě.

Nina po příjezdu nebyla úplně „ve formě“, docela často naříkala, nicméně jsme to přisoudili horkému počasí, které ten den vládlo. Po obědě jsme si s ní ve stanu odpočinuli, malá se vyspala a pak už nás čekalo koupání na pláži, která náležela k areálu. Pláž byla opravdu pěkná, dle fotek by neznalé oko odhadovalo, že jsme odjeli k moři. Nicméně z celého koupání jsme moc nadšení nebyli. Nina, která vodu miluje, ve svém plavacím kruhu nadšení neprojevovala, táta se na dně jezera nohou zabořil do „mazlavé hmoty“ a já jsem se tedy, raději, zdržovala při kraji. Teplota vody byla spíše chladnější. Co ale naši malou potěšilo, byl písek na pláži, tam by si vyhrála i hodiny. Museli jsme jen dávat pozor, aby písek neskončil v očích.

Jelikož se začaly ztenčovat naše zásoby jídla, rozhodli jsme se pro nákup základních potravin (pečivo, pomazánka, ovoce/zelenina), nicméně obchod, který se nacházel poblíž, byl téměř prázdný/nezásobený. Takže jsme nepořídili. Ráno nás ovšem čekalo překvapení. V kempu se v místním pojízdném voze prodávalo pečivo, 3x hurá, dali jsme si k snídani čerstvé croissanty.

Ale abychom vás neošidili o nocování v tomto kempu… Byla nám přidělena oblast, kde jsme si mohli postavit stan, nehledě na to, že byl, doslova, stan na stanu, bylo okolo nás docela dost mladých lidí/párů. Máme štěstí, že naše dítě spí i v rušném prostředí, jelikož naši sousedé nepovažovali za rozumné nerušit ostatní kempaře a klábosili (hlasitě) do dvou hodin ráno. Nicméně nás to nerozházelo, i tak jsme se příjemně vyspali a byli v očekávání zážitků dalšího (ač posledního) dne.

5. den

A máme tu poslední den. K autu nám zbývá 13 km. Na recepci se otevírá až v osm hodin, tak se jdeme ještě podívat k jezeru. Bez lidí působí pláž i jezero velice klidným dojmem. Nina se ještě párkrát pohoupala na houpačce a já se mezitím vydal zaplatit za naše poslední přenocování.

Dnešní vzdálenost utekla rychle a už míříme k poslední zatáčce před parkovištěm, kde jsme v pondělí nechali auto. Je tam, „paráda“, nicméně je to zvláštní pocit. Cesta skončila a bylo nám to všem líto. Přiznám se, že už předešlý večer jsem brouzdal po mapě a zjišťoval, kam bychom se mohli příště vydat. Než jsme uskutečnili tuto dovolenou, měli jsme obavy hlavně z toho, jak bude reagovat Nina. Bude-li chtít spát ve stanu, usne-li během dne bez kočáru, vydrží-li sedět ve vozíku atd. Vyzkoušeli jsme a zjistili jsme, že naše obavy byly zbytečné, a také jsme došli k tomu, co bychom příště mohli udělat lépe/jinak. A od toho to je, každou cestou se člověk učí a přichází na nové věci, které by šly vylepšit, které by ulehčily práci apod. Pro Ninu to byly dny, kdy byla pořád s námi a kolem sebe měla nové a nové vjemy.

Z cesty zpět domů popíšu jen to, že jsme opět zabloudili, a to díky nepochopení rakouského značení objížďky, díky tomu jsme nakonec jeli přes Vídeň. Což by ani tak nevadilo, ale co může někomu vadit (ALE doufáme, že nebude), že jsme vlivem nepozornosti vjeli bez dálniční známky na placený úsek. Tak uvidíme, jestli nám přijde domů doporučené psaní s žádostí o příspěvek do rakouského státního rozpočtu…