Martin Štverák

O Afghánistánu, Turkmenistánu a Saúdské Arábii v rozhovoru s Miroslavem Bartoněm

Saudská Arábie
Al -Disah neboli údolí palmových stromů 

Ahoj Mirku, osobně neznám nikoho kdo by měl na seznamu navštívených států Afghánistán, Ázerbájdžán, Saúdskou Arábii, Turkmenistán a mnoho dalších zajímavých zemí, jako ty. Můžeš čtenářům v krátkosti popsat, co v současné době děláš za práci?

Ahoj Martine. Zdravím opět ze Saúdské Arábie, kde jsem na zahraničně-pracovní cestě. Pracuji pro firmu, která dodává své výrobky do různých zemí světa. A vzhledem k tomu, že zákazníci požadují i různé druhy a úrovně školení na naše výrobky, provádím je spolu se svými kolegy…

Výhled z výškové budovy v Rijádu

Umíš mluvit rusky, v jakých zemích se ti ruština oplatila jako hlavní dorozumívací jazyk?

Ano, rusky umím. Mohu říci, že velice dobře, protože jsme se ji učili i na základní a střední škole. Tam jsem ji ovšem nenáviděl a nijak jí nevěnoval pozornost. Až přišla v roce 2010 zahraničně-pracovní cesta, kdy jsem trávil zcela sám 2x po čtyřech měsících v Turkmenistánu. Také jsem ji použil při mých zahraničně-pracovních cestách do Litvy. V roce 2002, když jsem byl vojákem-profesionálem, se mi hodila ruština i v Afghánistánu.

Skupinka dětí v Afghánistánu spolu s Mirkem

V rámci zaměstnání jsi procestoval hodně zajímavých států. Zejména Turkmenistán i Saudská Arábie nepatří mezi státy, do kterých by se dalo jednoduše podívat. Narazil jsi na nějaké turisty, cizince během své návštěvy těchto zemí?

Začal bych asi Turkmenistánem. Na turisty jsem narazil snad jen jednou, kdy v Mary bydleli vedle hotelu v obytném voze. Turkmenistán ještě není zcela otevřenou zemí pro turisty, byť je tam dost zajímavých památek k vidění. Já navštívil Merw (zůstatky opevnění z dob Čingischána) a také vykopávky u Kypčagu. Co se týče Saúdské Arábie, je to podobné. Moc turistů jsem tu neviděl. Valná většina cizinců je tady spíše pracovně. Do Saúdské Arábie, stejně jako do Turkmenistánu, jsou potřebná víza. Jediní turisté, kteří jsou k vidění v Saúdské Arábii, jsou muslimové putující do Mekky.

V hlavním městě Turkmenistánu

Jako turista je obtížnější se do Turkmenistánu dostat. Většinou je potřeba mít předem zajištěný nějaký zájezd od místní cestovní kanceláře. Další možností, kterou turisté využívají, jsou tranzitní víza max. na 5 dní. Ty jsi měl možnost strávit v Turkmenistánu více času, jak dlouho jsi tam přibližně byl a jaké tam panovaly klimatické podmínky?

Jak jsem již uvedl, byl jsem tam v roce 2010 2x po čtyřech měsících. Klimatické podmínky? V lednu velice suchá zima, v březnu už 36°C a postupně se to zvyšovalo. Kolega, který mě střídal, už měl přes léto 45°C a více. Když jsem si v září kupoval na místním trhu sandály, tak se mě ptali proč, když už končí sezóna. Tak jsem jim musel odpovědět, že my jejich zářijové teploty máme v létě.

Moc informací o Turkmenistánu a o životě v něm se nám do Evropy nedostává. Jaká byla setkání s místními lidmi?

Za tu dobu jsem jich poznal dost. Většinu obyvatel tvoří muslimové. Lidé jsou milí, opravdu pohostinní, skromní. Hovořím spíše o lidech, kteří jsou vzdáleni od hlavního města a žijí trochu v odlišných podmínkách než lidé v hlavním městě Ašchabadu.

Ženy v turkmenském národním kroji

Jakou krajinu jsi v Turkmenistánu viděl?

Turkmenistán je zemí převážně pokrytý pískem. Já žil konkrétně v Mary a to je blíže spíše k hranicím s Afghánistánem a Iránem.
Hlavní město Ašchabad je docela hodně udržované a modernizované.

Jak je to ale s ekonomickou situací obyčejných lidí, když vyjedeš mimo hlavní město?

Ašchabad je spíše výstavní město, chlouba Turkmenistánu. V Mary to bylo trochu jinak. Město mnohem chudší, zastaralé ještě z dob Sovětského svazu, voda tekla jen v určitou dobu… Lidé samozřejmě také chudší. Třeba je to dnes už lepší. Ale poznal jsem, že tito lidé, byť nebyli majetní, byli opravdu pohostinní.

Prodejci zeleniny v Turkmenistánu

Máš nějaký zážitek, na který rád vzpomínáš? Určitě jich máš hodně, ale třeba jeden, který tě hned napadne.

Tak mám tři takové zážitky…
Ten první, když jsem na venkovním trhu kupoval meloun. Prodavač jich měl plný náklaďák. Chtěl jsem meloun chutný, a tak jsem se ptal… On se mě zeptal, odkud jsem, co tady dělám atd. Potom natáhl na zem koberec, posadil mě a ať ochutnám jeho melouny. Jeden celý meloun naporcoval. Společně jsme jej snědli. Poté jsem se ptal, co jsem dlužný. Nic nechtěl. Takže jsem zaplatil pouze nový meloun, který jsem si odnesl domů.

Nabídka melounů od turkmenských prodejců

Druhý se opět týká nakupování na trhu, kdy jsem se dal do řeči s místními. A opět padaly otázky typu odkud jsem, atd. Mezi nimi byl i taxikář a ten se mě ptal, jak dlouho tady jsem a jestli znám Mary. Byl jsem tam krátce, a tak mě naložil do taxíku a provezl mě bezplatně po Mary. Ukázal mi místa, kde se mohu dobře s místními najíst, kde je bazén a další trhy.

Třetí je o nákupu již zmíněných sandálů. Chtěl jsem konkrétní druh. Prodávající mi pro ně zašel k jinému obchodníkovi. Potom jsme začali smlouvat cenu. Dostali jsme se na rozumnou cenu, pro mě ovšem nebyla vysoká. Později jsem viděl, jak se dělí s druhým obchodníkem. Když přišel zpět, podal jsem mu ruku a řekl, že je dobrý obchodník. Jeho odpověď byla, že i oni si musí nějak vydělat. Nato mě pozval k němu do stánku, uvařil mi čaj, nabídl bonbóny. Po chvíli se zeptal, co budu dělat odpoledne. Byla sobota, tak jsem řekl, že pokud mě nebude potřebovat můj zákazník, tak nebudu dělat nic. Zavřel stánek a jeli jsme k němu domů do nedaleké vesnice. Po cestě nakoupil melouny, jídlo, vodku, doma rozprostřel koberec a společně jsme vše konzumovali. Když jsem odjížděl, sehnal i odvoz a řekl, že když budu chtít opět přijet, nemusím se ohlašovat, že jsem tady jako doma…

Měl jsi možnost zúčastnit se oslav narozenin. Můžeš popsat, jak to probíhalo včetně i toho, co jsi mohl ochutnat a vypít?

Ano, byl. Na začátku mého prvního pobytu tam se mnou byl chvíli kolega. Ten mě se všemi seznámil, myslím tím s dealerskou kanceláří. Jednou, teď už nevím den, nám volal šéf dealerské kanceláře a ptal se, co děláme. My se byli projít po městě. Ptal se, co budeme dělat zítra. Nevěděli jsme. Následující den slavil šéf dealerské společnosti narozeniny, a tak pro nás poslal auto, abychom za ním přijeli. Vše bylo v pohodě, jen mě udivila ta vzdálenost – 100 km. Dojeli jsme do pouště, kde venku natáhli koberce, na ně přinášeli jídlo, pití, hrála tam trojčlenná skupina na místní nástroje a bubeník do toho zpíval lokální písně, učili mě tancovat místní tance, kouřila se vodní dýmka… Oslava se týkala jen mužského osazenstva. Po oslavě nás opět nechal oslavenec dovézt zpět oněch 100 km. Ochutnali jsme převážně skopové maso a pili vodku.

Přesunul bych se teď k Saúdské Arábii. Zemi, se kterou má hodně lidí z Evropy hlavně spojenou ropu a její politický režim. S čím to máš spojeno ty jako člověk, který měl možnost tuto zemi pracovně navštívit?

Země, která má ropu a za ni veliké peníze. V podstatě nic neprodukuje, jen nakupuje. Země, kde podřadnější práce dělají cizinci, lidé např. z Indie, Jemenu či Filipín. O pracovní morálce se nebudu raději ani zmiňovat. Země, která nepřipouští jiné náboženství než islám. Pokud jedeš po dálnici směrem k Mekce, tak před ní jsou nad silnicí světelné tabule – do Mekky pouze muslimové, ostatní ji musí objet. Hlídá to policie. U nás v Evropě mohou kamkoliv. To jsou věci, které mě dělí od dobrého náhledu na tuto zemi. Nechtěl bych tam žít.

Dopravní cedule značící směr pro muslimy a nemuslimy

Je v Saúdské Arábii pouze poušť? Nebo jakou krajinu tam lze uvidět?

Záleží na místě, které jsi navštívil. Samozřejmě převládá písek a poušť, avšak jsou místa jako např. Tajf, které leží cca okolo 1900 m n. m. Tam byla možnost vidět i zeleň. Další z takových měst byla Abha. Když jsme byli pracovně v Tabuku, měli jsme možnost navštívit hezký kaňon Al Disah, prorostlý palmami, divokou mátou…

Dvojité hrobky v archeologické lokalitě Madain Saleh

Určitě jste byli párkrát pozvaní na občerstvení od místních, můžeš popsat nějaké setkání?

Ano, bylo to skvělé. Lidem stačí dojet někam do pouště, roztáhnout koberce, udělat oheň, několik kamenů okolo a uvaří vám jejich čaj, arabskou kávu a připraví skopové nebo velbloudí maso, k tomu rýži, ogrilují vnitřnosti, doplní zeleninu… Oni to prostě umí připravit na ohni, dochutit tím jejich kořením. Než se maso udělalo, jedli jsme datle, pili kávu a čaj. Když bylo maso hotové, opravdu jsme si pochutnali.

Večeře v poušti

Jak dlouho jsi tam pobýval a jak tato země na tebe působila, když jsi byl uvnitř?

Byl jsem tam několikrát. Od 3týdenních pobytů až po ten nejdelší, tj. 4,5 měsíce. To je prostě jiná kultura, jiné zvyky. Mají nerostné bohatství, ropu. Chovají se podle toho. Na takové podřadné práce tady mají Indy, Pákistánce, Filipínce… Jako křesťan si tady nemohu dovolit nic na rozdíl od nich u nás v Evropě. Neviděl jsem tady jiný svatostánek než mešitu.

Pouliční prodejci v Saúdské Arábii

Během našeho rozhovoru ses také zmínil o Thajsku, co tě tam nejvíce zaujalo? Dokonce jsi říkal, že bys tam klidně zůstal žít i déle.

To máš, Martine, pravdu. Líbí se mi na nich ta jejich pohoda, uvolněnost, oni se na sebe usmívají, dají se s tebou do řeči.

Na co jsi musel v Saúdské Arábii hned zapomenout, co se v Evropě může normálně dělat a tam je to zcela zakázané, trestné?

Tak vzhledem k tomu, že je člověk zvyklý si v horkém počasí dát třeba jedno pivo na osvěžení, tak tady zapomeňte na jakýkoliv alkohol. Jsem ateista, ale tady jsou zakázané jakékoliv křesťanské symboly. U nás se můžete podívat na ulici na ženy, tady jsou všechny zahalené v černém, vidíte jen jejich oči.

Jelikož se pohybuješ v automobilovém průmyslu, myslíš, že taková Saúdská Arábie či Turkmenistán řeší emisní normy jako my v Evropě?

No řekl bych, že ani ne, protože tady jsou na úrovni EURO 2 a EURO 3 a my v Evropě už na EURO 6. Trochu mi ty naše evropské normy nesedí, protože by je měli dodržovat všichni a nejen v automobilovém průmyslu. Nedávno se k nám dostal v ovzduší písek ze Sahary. Takže my si tady hlídáme ovzduší, potom přijdou vzdušné proudy, my tady máme písek ze Sahary a oni naše čisté ovzduší… obrazně řečeno.

Provoz v Rijádu

Co pravidla silničního provozu v takové Saúdské Arábii nebo Turkmenistánu? Můžeš popsat nějaký zážitek přímo ze silnice, nad kterým jsi kroutil hlavou?

V Turkmenistánu ani ne, ale tady v Saúdské Arábii… Když přijedeš ke křižovatce, kde jsou 3 jízdní pruhy, oni se řadí do 5 zástupů. Přijde zelená a všechno se rozjede. U nás, kdybys odbočoval vlevo, se řadíš ke středu vozovky. Tam řidič z 3. zástupu klidně odbočuje vlevo, i když tím křižuje ostatní, kteří jedou po jeho levici v přímém směru. Oni se vždy nějak vlezou, přibrzdí. Také se mi stalo, že jsem jel v prostředním pruhu a z obou stran mě předjížděla vozidla a navíc se přede mnou překřížily a vyměnily si krajní pruhy. Předjíždí se tady i vlevo.

A jízda v kruhovém objezdu? Jsou tady třeba i 3 jízdní pruhy. Prostě vozidla jedou po kruhovém objezdu a ty vjíždíš mezi ně. Nesmíš zastavit před kruhovým objezdem, na to nejsou zvyklí. To by při tom někdo zezadu do tebe naboural. To samé platí i při vyjíždění. Jsou schopni z vnitřního kruhu opustit objezd a křížit tě. Musíš tady být ve střehu a opravdu používat všechna zrcátka. Už jsem si zvykl, takže předjíždím vozidla po obou stranách v pruhu mezi nimi.

Máš zkušenost ze zahraničních misí v Afghánistánu. Jak na tebe to prostředí působilo, když jsi tam byl? Bylo to psychicky náročné?

Měl jsem možnost se hodně dlouho rozhodovat, zda to riziko stojí za to, nebo ne. Stále vítězila touha po poznání. Po příletu na kábulské letiště, když jsem stál ve dveřích letadla, jsem se koukl kolem sebe a okomentoval to: „To jsem se dostal do pěkné…, odtud už není úniku, tady si to budu muset odkroutit.“ Hodně mi pomohl můj kolega, se kterým jsem studoval dříve angličtinu. Končil svou misi, a protože jsem také dělal logistické zabezpečení, vzal mě po místech, které budu pro tuto práci potřebovat. Seznámil mě s místními lidmi a tak nějak to ze mě opadlo. Také jsem měl kolem sebe hodně lidí ve stejné situaci. Navíc jsem byl s polní nemocnicí a lékaři pomáhali i místním obyvatelům. Oni si toho byli vědomi, a tak byly i názory, že jsme asi jediní, kteří jim přišli skutečně pomáhat.

Ženy v burkách s dětmi u stanoviště české polní nemocnice v Afghánistánu 

Máš nějaký zážitek ze setkání s místními Afghánci (případně i dětmi), na který rád vzpomínáš?

Strašně rád vzpomínám na jednoho tlumočníka, který studoval u nás v Brně. Byl to skvělý člověk, a když jsme se loučili, bylo to opravdu silně emotivní. A s dětmi? Vyváželi jsme odpad mimo Kábul. Když jsme přijížděli do místa skládky, okamžitě se sbíhaly děti a ještě si z toho vysypaného odpadu vybíraly… Byl to neskutečný pohled, zůstane vám navždy v paměti. Bylo tam jedno děvče, které si udělalo tu svou hromádku. Přišel k ní nějaký chlapec, hrubě ji odstrčil a hromádku jí sebral. Stála tam a jen smutně koukala. Vždy jsme vozili s sebou nějaké sušenky, jídlo a něco k pití. Tak jsem jí to dal. Při dalších jízdách jsem jí vždy něco dovezl. Byla mi něco jako dcerou. Nakonec jsem poznal i její sourozence, měla ještě pět bratrů.

Afghánská holčička s oslíkem

Děkuji ti, Mirku, za rozhovor a přeji ti hodně pěkných zážitků ze světa.

Martine, nemáš zač a děkuji.

Miroslavu Bartoňovi se podařilo skloubit práci s touhou po cestování a poznávání nových kultur. Na svém kontě má mnoho zahraničně-pracovních cest, mezi které patří třeba Afghánistán, Ázerbájdžán, Saúdská Arábie a další. 

O Afghánistánu, Turkmenistánu a Saúdské Arábii v rozhovoru s Miroslavem Bartoněm

Fotogalerie

One thought on “O Afghánistánu, Turkmenistánu a Saúdské Arábii v rozhovoru s Miroslavem Bartoněm

  1. MARSHA (MARIE)

    LIDI LIDICKY, to sem si ale pocetla. Jsem 80ti Ceska, zijici v California (Walnut Creek).
    Vzhledem ke COVID (…..rikam o tom nechutne slovo, budu radsi mlcet…) jsem uzemnena doma, v byte. Co jineho delat?? Spat a nebo cist…
    Jsem moc rada, ze jsem narazila na tento clanek.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..